Zážehové motory: čtyřválce s protilehlými písty
1,4 (58 až 66 kW)
1,5 (62,5 až 77 kW)
1,7 (87 kW)
1,7i 16V (95 až 101 kW)
Alfasud míval motor o objemu 1,2 litru s karburátorem, který byl v průběhu let stále zvětšován. Model 33 začínal s objemy 1,4 a 1,5 litru, v roce 1986 pak přišla vrcholná, 1,7litrová verze. V roce 1990 společně s výraznou modernizací modelu (zcela jiný klínový tvar karosérie, pozinkování většiny jejích částí apod.) přišla ještě její šestnáctiventilová verze, s níž lehký vůz z klidu na 100 km/h zrychlí za 8,9 s. Slabinou všech těchto motorů, zejména pak nejvýkonnějších verzí, je poddimenzovaný klikový mechanismus – klepavé zvuky jsou alarmující a znamenají, že motor najede už jen pár kilometrů. Slabší klepání často ukazuje také na vadná hydraulická zdvihátka nebo opotřebené vačkové hřídele.
Vyhledávaný vrcholný šestnáctiventil dost často trpí obtížnými starty – svíčky se zalévají a ničí nespáleným palivem. Jejich výměna je navíc velice obtížná, protože u plochého motoru je k nim velmi špatný přístup. K těmto potížím mají nejčastěji sklony vyběhané motory, jež už spotřebovávají olej. Svou roli může sehrát také stav měřiče množství vzduchu, takzvané vzduchové klapky. Na něj padá podezření také v případě, že motor v tahu cuká.
DOPORUČUJEME
1,7i 16V Sport: Od roku 1990. Čtyřválec boxer 1,7i (95 až 101 kW), zrychlení z klidu na 100 km/h: 8,9 s, maximální rychlost 198 km/h, kombinovaná spotřeba paliva 8,0 l/100 km.
Důvod: Spolehlivá tato alfa beztak nebude, takže proč si nepořídit nejrychlejší verzi, i když je i nejchoulostivější. „Čtyřkolka“ Permanent4 má proti ní podstatně menší zavazadelník.