178 km/h / 11,0 s / 6,3 l/100 km.
Na dálnici se nehodí …
Trocha Asie, kus Ameriky, k tomu něco z retrostylu, tak je namíchaný Nissan Juke. Dodejme ale, že výsledek nám připadl vkusný a originální. Robustnost, vyšší posaz za volantem v objetí kvalitních sedadel, důvěru budící ovladatelnost – to všechno jsou přednosti tohoto malého městského crossoveru.
Juke má být především menším městským autem, jakýmsi malým quashqaiem. Řekněme: druhé auto do rodiny. S pohonem 4x4 je to ale i vozidlo do hor. S nejsilnějším motorem – benzínovým turbem 1,6 litru o výkonu 190 koní pak poskytne i sportovní vyžití. Mladí řidiči, kteří se bojí silných motocyklů a cítí se lépe na čtyřech kolech, ho určitě ocení. Motocyklový design byl také inspirací výzdobě interiéru jukea. Interiér proto získal jistý „odvaz“, ale je na něm vidět, že není laciný. Výrobce tvrdí, že jeho nový model spojuje dvě odlišné koncepce – SUV a sportovní kupé –, přičemž typickým prvkem kabiny je středová konzole ve tvaru palivové nádrže motocyklu.
Testovaný motor nenadchl
K testování jsem měl, podle mého soudu, to nejméně vhodné provedení, totiž s benzínovým atmosférickým motorem 1,6 litru s výkonem 117 koní (86 kW) a pětistupňovou převodovkou. Tento motor a vlastně ani převodovka s kratšími převody, vzhledem k nesporným kvalitám podvozku, brzd i řízení, mne svými schopnostmi nijak nenadchly. Pro sportovního fandu to jede málo. Pokud chce, aby to tak nepůsobilo, u pumpy vyprázdní peněženku. Když jsem si představil za volantem mladou ženu, cítil jsem, že pro ni asi nebude jízda dostatečně harmonická a řazení správně plynulé, i když jí auto bude slušet. Za městem je motor navíc hlučný, dokonce se sklonem k lehkým vibracím do karosérie.
Tyto negace jsem si mohl odmyslet u jukea s turbodieselem 1,5 dCi původem od Renaultu, naladěným na 110 koní a vybaveným šestistupňovou převodovkou. Diesel by nás sice stál proti testovanému provedení padesát tisíc korun navíc, zato bychom jeli v harmonickém autě s nízkou spotřebou, příjemném i v dálničních rychlostech. Nejhezčí kapitolou příběhu o Jukeovi by pak byla již zmíněná čtyřkolka s benzínovým turbem a šestistupňovým automatem. Turbína i automat přispějí kromě dynamiky také k tichosti motoru. Proti základní šestnáctistovce je ale potřebný příplatek už 2000 tisíc korun. Dobrou variantou pro sportovně založené individualisty je dvojkolka 1,6 turbo s mechanickou šestistupňovou převodovkou a maximální rychlostí 215 km/h přibližně za stotisícový příplatek.
ZAUJALO NÁS
U motoru můžeme zvolit mód Normal, Sport nebo Eco. Pokud zvolíme jeden z režimů, na obrazovce proběhne blesková kontrola stavu motoru, řízení a systému klimatizace, případně samočinné převodovky. Pak se u „Normalu“, jenž automaticky naskočí vždy po nastartování motoru, objeví graf napětí baterie, ale také měřič průběhu točivého momentu motoru. U režimu „Sport“ sám výrobce píše, že se používá pro pocit vyššího výkonu motoru, na obrazovce se objeví měřič plnění motoru. U režimu „Eco“ kruhový digitální měřič ukazuje míru úspory paliva, tedy zda právě jedeme úsporným způsobem. Tento dynamický systém bych hodnotil jako roztomilé zpestření při řízení vozu. Faktem ale je, že v režimu „Sport“ motor okamžitě reaguje i na maličké sešlápnutí pedálu plynu, zatímco v režimu Eco, reaguje pedál jakoby se zpožděním, což při jízdě po městě vadí právě z hlediska plynulosti řazení. U přeplňovaného motoru však může mít taková pomocná regulace daleko větší a zřetelnější efekt.
Ovladatelnost na jedničku
Jestliže se naše hlavní výhrady týkají atmosférické šestnáctistovky ve spojení s krátkými převody, pak chvála patří podvozku, řízení, sedadlům, vzhledu kabiny, ergonomii i výbavě. Juke měl vše obvyklé včetně vypínatelného ESP (protiproluz dvoukolky přitom zůstával v činnosti) až po šest airbagů. Zatímco časté jízdy po dálnici s tímto vozem bych nepovažoval za pohodové ani ve snu, v horských serpentinách se ukázaly kratší převody jako přednost. Když byl motor konečně nad 4000 otáčkami, začal zrychlovat jako turbodiesel mezi dvěma a třemi tisíci. Jenže dnes už s naplno roztočeným motorem a s rukou vždy připravenou na „šaltpáce“ jezdí málokdo. Plynový pedál až na podlaze skutečně motor oživí i v nižších otáčkách, ale ještě více by ho oživil drahý vysokooktanový benzín.
I když má Nissan Juke jednoduchou vlečenou zadní nápravu (víceprvkovou má pouze nejsilnější provedení) jeho vlastnosti v zatáčkách jsou, byť za cenu trochu tvrdšího odpérování, velmi dobré a totéž platí o brzdách a naladění posilovače řízení. Celkový pocit poslušnosti vozu v těchto aspektech je pro řidiče potěšením. Stejně jako posaz za pěkným seříditelným volantem. Pocit ještě zlepší „boule“ světlometů vysazené až nad kapotu, dojem mohutné kapoty před řidičem mi byl sympatický. A poněvadž juke patří do kategorie malých vozů, teprve, když přesedneme do jiného malého vozu, zjistíme, v jak bytelném i velkém autě jste seděli předtím. Robustní linie karosérie zvýrazňuje také její intimní pojetí s malými okny vzadu, navíc s hodně tmavými skly včetně skla pátých dveří. O co menší okna, o to mohutnější má juke blatníky. Přitom na zadních sedadlech je místa pro cestující dostatek, řekl bych až příliš, žel na úkor malého a bez zvláštní úpravy i hodně nízkého zavazadlového prostoru. Navíc u našeho vozu zcela chyběla zatahovací clona nad zavazadly, takže zlodějům ztěžovalo prohlídku zavazadlového prostoru jen tmavé sklo pátých dveří.
Zajímavé auto, ale nic víc
Jelikož je Nissan Juke svým pojetím i auto pro zábavu, nechybí mu ani u atmosférické šestnáctistovky možnost elektronické regulace motoru. Graficky je to pěkné zpestření interiéru, ovšem fakticky jsou možnosti změnit charakteristiku motoru malé. Nissan Dynamic Control System má pro stejná tlačítka i stejnou obrazovku dva různé režimy. Buď na ní dolaďujeme klimatizaci, anebo funkce motoru. Oba režimy přepínáme tlačítkem D-Mode (více v samostatném boxu).
Juke je svérázné a zajímavé auto, které zapadá do trendu jezdit po městě vyššími robustnějšími vozidly z důvodů větší bezpečnosti, lepšího výhledu i snadnějšího nastupování. Faktem je, že s nejlevnějším atmosférickým motorem dovede jet po městě tiše a s příznivou spotřebou. Jakmile však chceme jet dynamicky, nebo dokonce kombinujeme město s jízdou po dálnici, vyšší spotřebě a hluku se nevyhneme. „Stotřicítka“ je na pátý rychlostní stupeň už na 4250 otáčkami. Co je mi platné, že od této rychlosti až do maximální (178 km/h) mohu soupeřit i s dvoulitrovým turbodieselem, když přitom spálím dvojnásobek paliva než jeho řidič. A ještě riskuji pokutu ...
TECHNICKÉ ÚDAJE
NISSAN JUKE 1,6 (86 kW )
Typ: pětidveřový pětimístný hatchback
MOTOR
Zážehový řadový čtyřválec DOHC 16V
Zdvihový objem válců (cm3): 1598
Největší výkon (kW / min-1): 86 / 6000
Největší točivý moment (N.m / min-1): 158 / 4000
Kompresní poměr: XX : 1
Vrtání x zdvih (mm): 78,0 x 83,6
Emisní norma: Euro5
PROVOZNÍ PARAMETRY
Pohon předních kol, pětistupňová manuální převodovka
Maximální rychlost (km/h): 178
Zrychlení 0-100 km/h (s): 11,0
Spotřeba paliva město / mimo město / kombinace (l/100 km):
8,1 / 5,3 / 6,3
Druh paliva: BA95
Emise (g/km): 147
ROZMĚRY
Délka (mm): 4135
Šířka (mm): 1765
Výška (mm): 1570
Rozvor náprav (mm): 2530
Rozchod vpředu (mm): 1525
Rozchod vzadu (mm): 1505
Průměr otáčení (m): 10,85
Objem zavazadelníku (l): 251 / 830
Objem palivové nádrže (l): 46
HMOTNOSTI
Pohotovostní (EU, kg): 1184
Užitečná (DIN / kg): 473
Celková (kg): 1645
Nosnost střechy (kg): 75
Hmotnost brzděného přívěsu (kg): 1400
Hmotnost nebrzděného přívěsu (kg): 650
SERVIS
Servisní interval: 30 000 km nebo 2 roky
Záruční doba: 2 roky
CENA (Kč)
Základní model (1,6 5M Visia): 372 000
Testovaný model (1,6 Acenta): 413 000
Testovaný model včetně doplňků: 435 800
Výbava navíc: litá kola 17“ (10 000 Kč), metalický lak (12 800).
Autor: Jaroslav Šmíd
Foto: Nissan a autor