2007-06-19 / Mitsubishi Colt CZ3 1,1i (55 kW)

2007-06-19 / Mitsubishi Colt CZ3 1,1i (55 kW)

165 km/h / 12,9 s / 5,5 l/100 km.
 

Diamanty za dobrou cenu …

Na českém poli přibyla další možnost, jak se důstojně povozit za čtvrt miliónu korun. Coltu CZ3 sice proti fabii chybí téměř 20 centimetrů a zadní pár dveří, dohání to ovšem lepší variabilitou a od základu bohatší výbavou. A ani motory nemá vůbec špatné.

 

Stylisticky i rozměrově odlišená třídveřová verze Mitsubishi Colt CZ3 se v ČR prodává již druhým rokem, nedávno se však nabídka verzí rozšířila směrem dolů za velice zajímavé ceny, k nimž se ještě přidávají plošné slevy. Zatímco v roce 2005 stál základní colt přibližně 300 000 korun, dnes si ho můžete na leasing odvézt takřka o třetinu levněji. Na čtvrtmiliónové bojiště vstoupil nebezpečný sok útočící moderní technikou, výrazným designem a příjemnou výbavou. Možná za to může dosti specifický vzhled, možná tříválcové motory, anebo strohý interiér; takové totiž zanechá colt dojmy v povrchním pozorovateli, který kolem něj projde cestou do nejbližšího autosalónu se zelenou slepicí na vývěsním štítě. Čeští stěhovalové prostě koukají na kubíky a počet dveří, a tak si většinou raději vyberou fabii.

 

Proč se zatím nestal hitem?

Přesto stojí za to se u tří diamantů zastavit. Už první zahloubání do katalogů odhalí několik zajímavých fakt – startovní colt se zážehovou jedenáctistovkou totiž nabízí výrazně čipernější svezení a nižší spotřebu, než budgetová základní Fabia 1,2 HTP (44 kW). A nejen to – i sériová výbava je proti nejlevnější škodovce takřka luxusní: obsahuje dělené a posuvné zadní sedadlo, sklopnou sedačku spolujezdce, elektrická a tónovaná okna, přípravu pro autorádio či kuřácký paket. To vše byste v základní fabii hledali marně, ačkoliv ta kontruje alespoň dvousměrně nastavitelným volantem. Na druhou stranu je třeba přiznat, že ve fabii je o něco prostorněji pro lidi i jejich kufry. Colt ovšem bezpečně ukryje čtveřici dospělých, kteří si mohou vzadu odsunout sedačku a natáhnout nohy jako v limuzíně. Pochopitelně, že v takovém případě si ale s sebou vezmou nejvýš torny se svačinou.

První pohled na zatím neokoukané autíčko odhalí nepochybně asijský vkus, který se snaží producenti z Východu už dlouho pečlivě maskovat. Pitoreskní detaily se nezalíbí zdaleka každému Evropanovi a záď s malými okny a rozsáhlými plochami, zejména ve světlé barvě, vypadá opticky přetíženě. Celek ovšem neurazí a budí zaslouženou pozornost také díky silně klínovitému profilu a originálním křivkám. Přístup utrpěl absencí centrálního zamykání v základní verzi. U bočních dveří to ani nevadí – na překlápění typicky asijského ovladače zamykání dveří si lze zvyknout snadno a dveře se po zatažení otevřou i zamčené, černý puntík ovšem dostává přístup do zavazadelníku. Ten lze odemknout výhradně zvenčí klíčem a následně zamknout jakbysmet. Výlet do pražského provozu bez rizika, že v koloně přiskočí poberta a něco ukradne ze zavazadelníku, který nelze pořádně zakrýt pevnou a příliš malou poličkou, znamená po zaklapnutí jej opět zamknout klíčem. Problém by zcela vyřešilo jediné táhlo k odskočení třetích dveří, ale za dané peníze nelze mít asi všechno.

 

Strohý technostyl

První pohled dovnitř je také poněkud rozpačitý. Řidiči evropských aut utrušovali poznámky o laciných plastech a já neměl dost přesvědčivých protiargumentů. Strohý technostyl se ani příliš nesnaží vyvolávat pocity útulnosti, všudypřítomné geometrické vzory spíše brnkají na noty uhlazenosti a elegance. Školení estéti pochvalují čtverečkovaný desén palubní desky, podobně jako čistě vysochanou středovou konzolu s „dózou na mléko“ z modravého plastu a gumovou manžetu řadicí páky stejné barvy. Avšak laik se necítí tak doma jako v evropských konkurentech. Spíše efektní než opravdu praktické jsou malé poličky pod panelem ventilace, totéž platí o žebrování na bocích středové konzoly, jež řidiče velice nepříjemně tlačí do lýtka.

Ovládání zcela kopíruje zavedené standardy, vše se hýbe a nechává spínat lehce a s jednoznačnou odezvou. Velké plus píšu za „trojblik“ a za inteligentní umístění ovladače sklonu světlometů. Ten je totiž přímo na levé páčce pod volantem, takže si jej pravděpodobně všimnou i ti, kteří celá léta jeho existenci ignorovali a bohorovně oslňovali protijedoucí řidiče. Logicky se ovládá také ventilace, rádio a palubní počítač, trochu na dlouhou ruku je naopak spínač varovných blikačů. Zajímavé je zapojení světelné houkačky – při zhasnutých  světlech bliknou všechny čtyři světlomety současně. Více pečlivosti by si zasloužily některé detaily – například otevírání přihrádky na rukavice či ovladače manipulace se sedačkami. Výhled je to, čím colt zaplatil za roztomilé vnější tvary. Zatímco přímo vpřed je vidět skrz velké okno solidně, na všechny ostatní strany je to slabší, šikmo vzad a vzad pak dosti špatné. Vzadu stojící auto zmizí při najíždění z dohledu už přibližně na dva metry, moc nepomáhají ani nevelká zrcátka bez elektrického seřizování. Čtyřparabolové světlomety ozařují noční okresky i přes nevelké rozměry solidně, trochu kontrastnější osvětlení by si zasloužil přístrojový štít. Příjemnou koncovku kreslí účinné atypické stěrače.

 

 +    nápaditý design, variabilní a prostorný interiér, točivý motor s plochými výkonovými křivkami a příznivou spotřebou, nízká cena a solidní základní výbava, možnost doplatku za důležité položky, čitelné jízdní vlastnosti, solidní zpracování

 –   stroze řešené detaily interiéru, výhled kolem vozu, mezery v ergonomii, pazvuky na nerovnostech, nutný klíč k otevření kufru, zhoršené jízdní vlastnosti na hranici adheze

 

Sportování bez spurtu

Mitsubishi má s lichým počtem válců letité zkušenosti a po nastartování je to znát. Motorek sice nepracuje tak tiše a kultivovaně jako v yarisu či fabii se silnější, padesátijednokilowattovou verzí dvanáctistovky HTP, avšak velice ochotně se vytáčí a nakukuje k rysce 6500 otáček za minutu. Vůbec nejlepší je ovšem po rozjezdu. Když přesnou, ale gumově jdoucí pákou zařadím jedničku a povolím trochu flegmatickou spojku, jedenáctistovka vyrazí freneticky vpřed, na níž konkurenční dvanáctistovka nestačí výkonem (moc jich není) – tu porazí svou agilitou. Mercedes by si ostatně do domu jistě špatné motory nepustil ...

Mezi malými tříválci žádný jiný netáhne tak ochotně z nízkých až do vysokých otáček. Díky výborně naladěnému variabilnímu časování ventilů s ním lze žít a komunikovat již od volnoběhu, vychutnávat konstantní zátah ve středním pásmu a pod červeným polem si užívat neobvykle naléhavý sportovní zvuk, ač nedoprovázený sportovní gradací výkonu. Motor si žádné trumfy neschovává, čili v běžném provozu ze sebe vydává vše. To je velice příjemné, protože jízdní výkony nebrzdí ani okolní provoz, ani nadšení z příjemného svezení, ovšem nechybí pověstné „ale“. Zvyklý z konvečních čtyřválců s gradací výkonu jsem od příjemně dynamického motorku jaksi automaticky při předjíždění na okresce čekal „něco navíc“, ale ono už se nic víc nedělo, i když jsem poškádlil červené pole otáčkoměru. Je třeba s tím počítat, ovšem zvykl jsem si rychle, podobně jako u plochých motorů Subaru s podobnou charakteristikou bez gradace. Spotřeba se pohybovala podle jízdního stylu mezi 5,0 až 6,8 litru na 100 kilometrů, běžný průměr s nadpolovičním podílem města osciloval kolem příjemné hodnoty 5,5 litru benzínu.

 

Podvozek bez záludnosti

Důstojným partnerem solidnímu hnacímu agregátu je sice jednoduchý, ale velice dobře vyvážený podvozek. Konfigurace „v každém rohu kolo“ sama zaručuje jízdní stabilitu, rozumná tuhost pérování zase nemění přejezdy nerovností v drama. Náklony v zatáčkách jsou akceptovatelnou cenou, zvlášť když kola až do krajnosti drží stopu a před malérem varují s dostatečným předstihem, ač rozvlnění celého auta není právě ideálním způsobem komunikace. Příjemný je posilovač řízení s výraznou degresí účinku, bohužel si jeho jednodušší konstrukce se slabým středícím účinkem vyžádala část směrové stability a zpětné vazby. Zelené plus si poznamenávám za uklidňující předimenzovanost brzd s jednoznačným dávkováním.

Evropané se dnes malých jednoprostorových modelů bojí, i samotný průkopník malých velkoprostorů, francouzské twingo, se této koncepce vzdal. Mitsubishi se vydalo proti proudu a dokazuje, že koncepce malé dodávky není mrtvá. Na půdorysu menším, než je dnešní průměr segmentu B, stvořilo plnohodnotný prostor pro čtyři dospělé a variabilitu na úrovni minivanu, aniž by tím oslabilo bezpečnost. K tomu přidalo moderní techniku, osvědčenou již ve službách prestižního Smartu, a výsledek je jasný. Kdo se dokáže oprostit od prázdného nacionalismu a lpění na tradiční formě, má šanci u tří diamantů najít solidní hodnoty za přijatelné peníze. A pro ty, kteříSpolupráce s giganty Hyundai a Mercedes-Benz je dostatečnou zárukou technické úrovně a s objektivně měřitelnými parametry je na tom colt více než dobře.

 

 VERDIKT 

Malé mitsubishi zbytečně ztrácí body za několik nepříjemných nedostatků. Například za opravdu špatný výhled z vozu do boků a dozadu.

 

 TECHNICKÉ ÚDAJE 

Mitsubishi Colt CZ3 1,1i

Typ: třídveřový minivan segmentu B

 

MOTOR

Zážehový tříválec s dvanáctiventilovým rozvodem DOHC a variabilním časováním ventilů MIVEC

Zdvihový objem válců (cm3): 1124

Největší výkon (kW/min-1): 55/6000

Největší točivý moment (N.m/min-1): 100/3500

 

PROVOZ

Pohon předních kol, pětistupňová převodovka

Maximální rychlost (km/h): 165

Zrychlení 0-100 km/h (s): 12,9

Kombinovaná spotřeba paliva (l/100 km):     7,0/4,6/5,5

 

ROZMĚRY

Délka (mm): 3810

Šířka (mm): 1695

Výška (mm): 1520

Rozvor náprav (mm): 2500

Objem zavazadelníku (l): 235

Objem palivové nádrže (l): 47          

 

CENA (Kč)

Základní (1,1i Entry): 259 900

Základní testovaná verze (1,1i Entry): 259 900

Testovaná verze včetně příplatkových prvků: 275 339

Výbava navíc: rádio s palubním počítačem, metalický lak

 

 

Text: Ladislav Čermák

Foto: Mitsubishi

Vyšlo: Auto-moto speciál 7-8/2007