Faktorů podílejících se na tom, že sedan s označením 155 byl spíše zklamáním, je víc. Nebylo to špatné auto, ale nahradit tak výrazného a technicky unikátního předchůdce, jakým byl model 75, prostě při snaze o redukci výrobních nákladů nešlo. Navíc už samotné nahrazení vozu střední třídy modelem postaveným na platformě kompaktu (na celkové délce 4443 mm se do značné míry podílely převisy) je námětem k diskusi. Fiat, pod nějž značka Alfa Romeo od roku 1986 patří, udělal chybu hlavně v tom, že technická spřízněnost s jeho modely byla až příliš zřejmá, a to vinou použití některých identických ovladačů v interiéru.
Majitelé Alf 155 si nejčastěji stěžovali na rachot tvrdých plastů v interiéru při přejezdu nerovností. Hluk většinou vydávají také předčasně opotřebená táhla stabilizátoru, takzvané kostice. Podvozek vůbec působí, zejména při provozu na českých rozbitých cestách, poddimenzovaným dojmem – po 80 tisících najetých km bývá většinou zralý na celkovou opravu. Zapomenout se nesmí na uložení zadních ramen, jejichž výměna vás vyjde přibližně na 3000 Kč. Jsou-li opotřebená, poznáte podle toho, že „plave“ záď vozu. Rozličnými problémy trpí elektroinstalace vozu, přičemž často za to mohou zoxidovaná ukostření, jež se tak vyplatí nechat si předělat. A nakonec – při jízdě sledujte teplotu chladicí kapaliny, protože chladicí okruh těchto vozů není proveden právě příkladně. Dochází tak k únikům vody a k následnému přehřátí motoru, což může zapříčinit i propálení těsnění pod hlavou.
Alfě 155 bývalo vyčítáno horší dílenské zpracování.