Při svém uvedení vzbudil sedan vyšší střední třídy S80 rozporuplné reakce. Jedni kompletní inovaci techniky i vzhledu vítali, druzí tvrdili, že tohle už není opravdové volvo, jež si díky robustnosti, naprosté nadčasovosti a spolehlivosti vysloužilo přezdívku švédský tank. Přechod na přední pohon začal u menších modelů Volvo samozřejmě už dávno předtím, ale s velkým Volvem S80 odešel poslední mohykán, k němuž ortodoxní příznivci vzhlíželi bez ohledu na fakt, že předokolky mají na sněhu lepší trakci, zvlášť když dokážou část výkonu přenést pomocí spojky Haldex i na zadní nápravu (S80 AWD od roku výroby 2003).
První dva roky výroby S80 bohužel dávaly za pravdu zastáncům starých pořádků. Od podvozku se už po pár tisících km ozýval lomoz, táhla příčných stabilizátorů značkové servisy ani nestíhaly měnit. Většinou se však příčina našla až v samotných tlumičích, které nápadně často mívaly axiální vůle. Rušivé zvuky a nevzorné jízdní chování mohla mít na svědomí rovněž horní uložení tlumičů, které výrobce nedbale převzal ještě z modelu 850 (změněno v roce 2003). Unikátní, řadový 2,8litrový šestiválec T6 dopovaný dvěma turbodmychadly sice udivoval silou, ale zřejmě s ní také pořádně trápil čtyřstupňovou automatickou převodovku, která ze začátku dosti často zlobila. Jedním z důvodů jejího selhání mohl být i prasklý chladič oleje, skrz nějž docházelo k únikům. Mohla za to takřka školácká chyba: výrobce chladič pevně přimontoval na obou koncích a nedal mu tak prostor pro tepelnou dilataci, jež je při tak velkých změnách teplot značná. Vznikající napětí proto často vyústilo až v prasknutí výměníku. Lepší jsou pozdější ročníky, většina zmíněných neduhů (podvozek, automatické převodovky, závady elektroniky) totiž zmizely po roce 2000.